středa 13. července 2016

John Harding – Florence a Giles | Pohádka nebo horor?

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy dočetla knihu s pusou otevřenou dokořán a první souvislá myšlenka, která mi vytanula na mysli, bylo: panebože, tohle se nestalo!!!?  A přesně takhle jsem dneska dočetla Florence a Gilese. Této větě bezprostředně předcházel úsek, kdy se mi v hlavě jako správnému „kyberdítěti“ prohánělo jen OMG!!! a WTF!?! A nebylo to kvůli otevřenému konci. Jen jsem prostě nemohla uvěřit tomu, že se vážně stalo tohle a že jsem tak moc naletěla. 

Nová Anglie, rok 1891. Dvanáctiletá Florence a její mladší bratr Giles vyrostli v téměř naprosté izolaci od okolního světa. V útlém věku ztratili rodiče a jejich strýc je chtěl mít pokud možno co nejméně na očích, a tak oba sourozenci žijí ve velkém strašidelném domě na venkově, kde jim společnost dělá jen hrstka sloužících. Kvůli strýčkovým svérázným názorům na vzdělání dívek byla Florence nucena naučit se číst sama a nyní je vášnivou čtenářkou, díky čemuž je opravdu velmi „slovná“. Ke štěstí jí stačí knihy a bratříček Giles, kteroužto idylu ovšem naruší příchod guvernantky slečny Taylorové, na níž je něco podivného a děsivého. Navíc není docela jasné, jak to bylo s neblahým koncem, který potkal předchozí guvernantku…


Ke čtení Florence a Gilese jsem se dostala velkou náhodou. Potřebovala jsem do školy knihu, která je jazykově zvláštní, a byla mi doporučena právě tato. Vypravěčkou příběhu je sama Florence, která má díky své zálibě v knihách opravdu svérázný způsob vyjadřování. Po vzoru svého milovaného Shakespeara přistupuje k jazyku s velkou hravostí, a když nějaké slovo není, prostě si ho vytvoří. První dvě stránky jsem se u toho neustále zastavovala, ale velmi rychle jsem si na to zvykla, a už jsem ani nemrkla, když Florence popisovala, jak se „vydveřila“ a že něco „nabílednilo“. V této souvislosti se patří složit velký hold překladateli Čeňku Matochovi, který se s jistě nelehkým úkolem převodu knihy do češtiny popral vskutku bravurně. 

„Mohu o sobě říci, ač se to patrně nedělá, že na dívku svého věku jsem velice slovná. Nadobyčej slovná, mám-li hovořit upřímně. Jelikož však můj strýc chová vyhraněné názory na vzdělávání žen, skrývám svou výřečnost, podpokličkuji ji a držím všechny své projevy, vyjma těch nejprostších, zakatřené v mysli. Toto utajení, jež se mi stalo zvykem, se zrodilo ze strachu, z mého velikého strachu, že kdybych mluvila tak, jak myslím, bylo by hned jasné, že jsem se zdržovala u knih, a zakázali by mi knihovnu. A to, jak jsem vysvětlila nebohé slečně Whitakerové (bylo to krátce předtím, než zneštěstila na jezeře), bych jen sotva unesla.“ s. 13

Velké množství novotvarů je jistě to, co vás na knize upoutá na první pohled, ale po jisté době už to skoro ani nevnímáte, protože hltáte jednu stránku za druhou. Dřív to bylo něco běžného, ale v poslední době už se do knih nedokážu ponořit naplno. Většinou mi nedělá problém je odložit. Florence a Gilese jsem s velkým sebezapřením odložila v půl čtvrté ráno okolo strany osmdesát a zbytek jsem druhý den dočetla na posezení. V praxi to vypadalo zhruba takto:

strana 124: Dočtu ještě kapitolu a půjdu si udělat čaj.
strana 167: Nojo, chtěla jsem si jít pro ten čaj.
strana 193: Čaj, jo… čaj… *vstávám a jdu si udělat čaj*
strana 229: Jéje, ten čaj nějak vystydnul.
strana 250: Co se to sakra děje?
strana 265: Ne!!!!!!!!!!
strana 275:

Fakt se mi už dlouho nestalo, aby mě nějaká kniha takhle pohltila. Má totiž brilantní ponurou atmosféru gotického románu a vážně vás zajímá, jestli je guvernantka taková, jakou ji vidí Florence. A jestli jo, tak co s tím to děvče sakra provede? Ve věci knižních megazáhad jsem takový všeználek, ale tady jsem opravdu vůbec netušila co a jak a proč.


O to víc jsem na konci zírala, co se to sakra děje. Nechci vám napovídat, ale moje jednoslovné review na Goodreads vystihuje moje pocity po dočtení knihy: psycho.

Jo, a přiznávám, že jsem se v noci trochu bála.

Poznámka na okraj pro všechny případné anglisty – prý je to inspirováno románem The Turn of the Screw, ale jako by ho napsal Poe. S Henrym Jamesem zkušenosti nemám, takže nemůžu srovnávat, ale chladnokrevná děsivost Poea by na to docela seděla. 

Tahle kniha je skrytý poklad. Doporučuju všemi deseti.

Autor/ka: John Harding
Originální název: Florence & Giles
Série: Florence & Giles, 1. díl
Datum vydání: USA: 2010 / CZ: 2012
CZ překlad: Plus, Čeněk Matocha
SK překlad: není
Počet stran: 280 v CZ, vázaná
Cena: 269,-Kč
Moje hodnocení: 90 %
Hodnocení na Goodreads:  3,62 při 2 764 hodnoceních

4 komentáře:

  1. Nejsem si jistá, ale myslím, že to v nějaké poličce na goodreads mám. A musím říct, že jsi mě teď hodně navnadila. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, běž to nutně ulovit do knihovny!! :D

      Vymazat
  2. Ó, určite si ju prečítam, ale obávam sa tých novotvarov v angličtine :/ s neogotickými románmi (a hlavne so strašidelnými domami) sa v poslednej dobe dosť roztrhlo vrece. Čo ja osobne vítam :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že se toho bát nemusíš. Co jsem tak koukala, tak v angličtině je to hodně o tom, že se k substantivům dávají slovesné koncovky -ing/-ed (ale podrobně jsem to nezkoumala), takže bys to měla být schopná pochopit úplně stejně jako já ten český text - chce to jen zvyk :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)