Prvotinu Barbory Šťastné,
příhodně nazvanou Šťastná kniha, jsem původně chtěla sehnat pro mamku. Tento
plán mi ovšem trochu nevyšel, protože jsem knihu otevřela a po pár stranách
jsem věděla, že si to musím přečíst taky. Pak se dostalo i na mamku, která
Šťastnou knihu půjčila kolegyni, která ji půjčila sestře – a když se mi kniha
vrátila, pro jistotu jsem ji půjčila kamarádce a dvěma dalším ji doporučila. Nikdo
nelitoval. Psaní Báry Šťastné zkrátka působí dobrou náladu – a k tomu i
něco navíc.
Když jsem se dozvěděla, že
autorka vydává další knihu, byla jsem nadšená. Tím víc, že společným
jmenovatelem všech kapitol je odvaha. O odvaze jsem od začátku roku přemýšlela
hodně, takže lze říct, že se mi Bára Šťastná naprosto strefila do noty. O
odvaze většinou mluvíme, když někdo skočí z letadla padákem, překoná
strašnou fobii nebo někomu hrdinsky zachrání život. Ale o tom „Odvážná kniha“
není. Není to ani návod, jak se přestat bát. Je o činech, které se možná někomu
mohou zdát banální, ale jiný k jejich vykonání potřebuje nejdřív sebrat
odvahu. A jak je dobře, když se nám tu odvahu sebrat podaří.
