Při pohledu z okna to tak
sice nevypadá, ale v březnu bylo hezky. Tak teplo, že jsem začala nosit
jarní kabát. A teď je mi v něm zima. Ale nehodlám to přiznat! Byl to měsíc
poněkud hektický, ale vlastně docela fajn. Nechala jsem se ostříhat, pak jsem
byla nemocná (spousta času na čtení!), chodila jsem do práce, snažila jsem se
nezhroutit ze školy a jednou jsem dokonce byla na autorském čtení Magnesie
Litery. Byla jsem s kamarádkami v kině na Teorii všeho a předpremiéře Rezistence
(první film úžasný, o druhém radši nebudu mluvit).
No a ke konci jsem se dala na
psaní šťastných konců pro kamarádky, což byla zajímavá zkušenost a vlastně
docela legrace. Psaní je stejně zvláštní věc. Občas prostě musím něco napsat,
jinak mám pocit, že vybuchnu. Jako bych tomu textu dávala kus sebe. Když napíšu
smutné věci, tak mě to pak míň trápí, a když píšu optimistické a legrační, tak
je mi pak naopak smutno, jako bych tu veselost dala na papír a mně žádná
nezbyla. Takže jsem teď po dvou šťastných koncích docela unavená a myslím, že
nějakou dobu budu psát spíš vážně. Mám v plánu článek o české literatuře a
o dětské literatuře a vůbec nevím o čem, ale něco psát rozhodně budu.
