pátek 17. listopadu 2017

17. 11. 2017 - 7. blogovací narozeniny!

Dneska je den plný sedmiček, letos nějak víc než obvykle. Sedmnáctého října je den, kdy se tady na blogu tradičně objevuje tenhle článek. Založila jsem ho totiž 17. listopadu 2010, což je dneska přesně sedm let. Je jenom určité množství narozeninových článků, které člověk může naplnit větami typu, že bych tehdy nevěřila, že mi to tak dlouho vydrží, a už vůbec ne, k čemu se díky svému blogu dostanu. Doposud neužité věty mi zkrátka došly, přestože ten vděk a nostalgie jsou stále stejné.

Takže 17. listopadu je pro mě každoročně datum, kdy si připomínám nejen Mezinárodní den studentstva a sametovou revoluci, ale prostě důsledky, které může mít jedno malé rozhodnutí, zdánlivě bezvýznamné - jako třeba založit si blog. A taky jak je hezké, že si sem můžu napsat cokoli chci. A doufám, že si to budu připomínat ještě dlouho. Snad i spolu s vámi, moji milí čtenáři!


pondělí 13. listopadu 2017

Amie Kaufman & Jay Kristoff – Gemina | Varování: návykové!

Illuminae byla pecka. Pecka s krásnou obálkou, která mě po dočtení přiměla říct: já chci druhý díl, a hned! Bohužel, člověk ne vždycky dostane to, co chce, ale trpělivost přináší ovoce, takže o více než rok později mi domů přišla velká krabice, v níž seděla jedna tlustá modrá kniha: Gemina.

Gemina začíná chvíli po konci Illuminae. Tentokrát se ale přesuneme do jiné části vesmíru, na skokovou stanici Heimdall. Přesně na tu se uprchlíci z Kerenzy snažili dostat celou první knihu a měli neblahé tušení, proč jim nikdo neodpovídá. To se však nevyplnilo… zatím. Heimdall je stále v jednom kuse a všichni jeho obyvatelé jsou v pořádku – to se má ale brzo změnit, na stanici totiž míří skupina zabijáků Bei Techu, kteří mají za úkol se postarat, že se pasažéři z Hypatie nedostanou ani o krok dál. Bohužel pro ně, dcera velitele stanice, Hanna Donnellyová, se nehodlá vzdát bez boje. A na pomoc jí bude muset stačit její drogový dealer, Nik Malikov, a jeho sestřenka Ella. Namísto oslav Dne Terry je čeká boj o holý život…

středa 8. listopadu 2017

John Green – Turtles All the Way Down | Málo želv, moc bakterií

Kdybyste se mě zeptali, jaké jsem měla letos léto, tak mi naskočí mé záchvaty zoufalství a John a Hank Greenovi. Chtěla jsem něco krátkého na koukání při obědě, a nějak se stalo, že jsem začala na YouTube koukat na stará videa vlogbrothers. A protože jsou bratři Greenovi úžasní (skutečně na to nezapomínají), posléze jsem začala poslouchat i jejich podcast a měla jsem je čím dál tím radši.

Novou knihu Johna Greena, Turtles All the Way Down, jsem proto vyhlížela skutečně s napětím. Po těch letech od TFIOS jsem asi nebyla jediná, kdo byl zvědavý, jak se John popere s další knihou. Její hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Aza Holmesová, jejíž život naprosto ovládají její myšlenky – má totiž OCD. To způsobuje, že se nedokáže přestat zaobírat bakteriemi, které žijí v jejím těle. Vtíravé myšlenky versus racionální argumenty, 1:0. A tak stojí Aza před otázkou – když si nemůže vybrat ani své vlastní myšlenky, je vůbec paní svého osudu? Je vůbec skutečná?

pátek 3. listopadu 2017

Říjnové shrnutí | Margaret Atwoodová a depresivní knihy

Říjen se nesl v duchu školy (začátek magistra byla docela fuška!) a práce (nějak se toho sešlo hodně). Vlastně mám pocit, že nebýt toho, že jsem byla nemocná, bych na čtení zdaleka neměla tolik času. A to bych vám tu neměla o čem psát!

Asi nejzajímavější událostí měsíce je návštěva kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové. Byla jsem na její autogramiádě a následně i na besedě v Knihovně Václava Havla. Byl to docela zážitek! Margaret Atwoodové je už 78 let, přesto je na svůj věk neuvěřitelně vitální, pohotová a vtipná. Na autogramiádě se zajímala, co že je to zvláštní písmeno uprostřed mého jména (Ž) a jak se vyslovuje, fotila se s malými dětmi a dělala na ně nejrůznější obličeje (jak můžete vidět zde)…

pondělí 23. října 2017

Jay Asher – Třináctkrát proto | Oslava sebevraždy? Fakt?

Kdo dneska ještě neslyšel o Thirteen Reasons Why? Tahle knížka vzbudila letos na jaře mimořádný ohlas, když Netflix uvedl seriál natočený podle ní. Není to ale žádná novinka – kniha samotná je už deset let stará a v českém překladu vyšla poprvé v roce 2009. Já patřím k těm stařešinám, které ji četly už tehdy, ale když CooBoo knížku vydalo znovu, tentokrát jako Třináctkrát proto, rozhodla jsem se osvěžit si paměť.

Děj asi není třeba příliš přibližovat. Clay Jensen jednoho dne najde na verandě domu krabici, v níž je několik kazet. Když tu s číslem jedna pustí, ozve se z ní hlas jeho spolužačky Hanny Bakerové – jenže Hannah se před několika týdny zabila. Hannah z kazety své posluchače vyzve, aby si poslechli její příběh. Jejích třináct důvodů, proč se rozhodla ukončit svůj život. A Clay má být jedním z nich.

Jak už jsem zmiňovala, Třináctkrát proto jsem četla už v době, kdy vyšla poprvé. Tehdy mi bylo patnáct a matně si pamatuju, že se mi kniha líbila, ale nemůžu říct, že by otřásla mým světem. Asi v ní bylo málo upírů? (Ano, byl to ten rok.) Na jaře jsem ale zhlédla seriál a i přes malé nedostatky se mi dost líbil. Nebyla jsem samozřejmě sama a najednou knihu Jaye Ashera četli snad všichni. Spousta lidí ji zbožňuje, ale najdou se i tací, kteří na ní nenechají nitku suchou. Že prý oslavuje sebevraždu. No… to teda opravdu ne.

neděle 8. října 2017

Helle Helle – Tohle jsem měla napsat v přítomném čase | Podzimní melancholie

Ke čtení nejnovější knihy dánské spisovatelky Helle Helle mě nalákal článek Barbory o podzimně laděných knihách. Podzimně se právě teď docela cítím, takže jsem v knihovně ulovila Tohle jsem měla napsat v přítomném čase a hned v metru jsem se pustila do čtení.

Dorte bydlí v domku u nádraží, před rodiči předstírá, že studuje v Kodani literaturu, ve skutečnosti ale spíš bojuje s nespavostí, chodí na dlouhé procházky a taky trochu píše. Občas navštěvuje svou tetu Dorte, po níž je pojmenovaná. Ani jedna Dorte tak docela neví, co si počít sama se sebou, se svým životem a vztahy. Tak nějak se to stalo.


Jednou jsem se Dorte zeptala, jestli se pokaždé zamilovala hned. Pokrčila rameny:
„Jo, tak nějak.“
„Tak proč se to vždycky pokazí?“

sobota 30. září 2017

Nina LaCour – We Are Okay | Síla slov a emocí

Ninou LaCour jsem už v minulosti měla tu čest, takže když se loni na podzim objevila krásná obálka k její připravované knize We Are Okay, navíc s doporučením Stephenie Perkinsové, stačilo jen letmé přečtení anotace a hned jsem věděla, že si to musím pořídit. Teď jsem se ke knize konečně dostala a vy se na ni můžete těšit v českém překladu (předpokládám, že příští rok).

Celý život máte pocit, kolik věcí potřebujete… a pak odjedete jenom s mobilem, peněženkou a fotkou své matky.

Marin zůstává přes Vánoce na koleji v zasněženém New Yorku, na druhé straně země od slunné Kalifornie, kde strávila celý život. Všichni odjeli za svými rodinami, jen Marin už nezbyl nikdo, za kým by se mohla vrátit, takže má před sebou měsíc o samotě, který přeruší jen návštěva její nejlepší kamarádky Mabel. Mabel, se kterou několik měsíců nemluvila, ne od té doby, co se to všechno přihodilo…

pátek 22. září 2017

Péter Gárdos – Horečka nad ránem | V dopisech je kouzlo

Nakladatelství Plus je pro mě zárukou kvalitního čtiva. Stačilo tedy letmé přečtení anotace a už jsem věděla, že si chci Horečku nad ránem přečíst. A další plus byla červená obálka…

Miklós přežil koncentrační tábor, ale jeho boj o život zdaleka neskončil. Po osvobození ho odvezou na ozdravný pobyt do Švédska, kde se dozví zdrcující zprávu – zbývá mu šest měsíců života. S tím se ale nehodlá smířit. Sežene si adresy všech Maďarek, které se také léčí ve Švédsku, a napíše celkem 117 dopisů. Jednou z žen, které na dopis odpoví, je i osmnáctiletá Lili – a tak začíná příběh jedné lásky, příběh, který se skutečně stal.

Péter Gárdos je maďarský režisér a spisovatel. Po smrti jeho otce mu matka ukázala dopisy, které si spolu vyměnili v prvních šesti měsících své známosti. Horečka nad ránem popisuje právě toto jejich seznámení, včetně úryvků z dopisů.

středa 20. září 2017

Leigh Bardugo – Šest vran | Žádnej funus, hodně slzí

Na Šest vran jsem se těšila. Hodně. Průměrné hodnocení na Goodreads 4,46. Jedna pochvalná recenze za druhou. Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude zážitek, na který ještě dlouho nezapomenu. A to teda byl. Jen trochu jinak, než bych si přála.

Partička šesti kriminálníků dostane nabídku na práci, která z nich může velmi rychle udělat mrtvoly. Třicet milionů kruge je ale třicet milionů kruge, taková suma se neodmítá. A tak vymyslí složitý plán, jak proniknout do přísně střeženého města, aby mohli osvobodit cenného vězně. Každý z šestice má nějaký talent, který jim v tom má pomoct, ale nesou si s sebou mnohem víc – tajemství a břemena minulosti. Podaří se jim uspět v úkolu, který by většina lidí považovala za jistou sebevraždu?

středa 13. září 2017

Vstávání z blogovacích mrtvých

Ahoj všichni, co tohle čtete! Sedím tu zabalená v ponču (kdy už začnou topit?), popíjím k němu horký čaj a mám nějakou dobrou náladu. Taky jsem dneska vstala a svrběly mě prsty nutkáním zase něco napsat…  Ale odkud mám vlastně začít? Tak otvírám textový editor a začínám ultra vykecávacím článkem :)).

Za poslední rok můj blog skomíral, což mi bylo mnohdy líto, ale snažila jsem se být (aspoň trochu) zodpovědná a upřednostnit školu a povinnou četbu před četbou pro radost, takže jsem se postupně ocitla v situaci, kdy jsem vlastně neměla o čem psát, protože moje čtivo sestávalo převážně z klasických děl od dávno mrtvých autorů. No, pokud se se mnou kamarádíte na Goodreads, asi máte představu… A něco mi říkalo, že na recenze středověké milostné poezie není na internetu příliš velká poptávka.

Nicméně nakonec se to všechno vyplatilo, protože se od pondělí pyšním titulem bakalářka z bohemistiky a translatologie. Ale hlavně, hlavně! UŽ NIKDY NEMUSÍM STUDOVAT LITERATURU! Můžu si číst to, co budu chtít , ne co bude požadovat osmdesátistránkový seznam literatury (#užnikdynestudujliteraturu)… A to zase znamená, že se zase můžu vrátit k blogování a doufám, že mě ještě někdo budete číst :).

A co plánuju v nejbližší době?